Svátky stresu a obžerství

Tak, Štědrý den i Silvestra mám úspěšně za sebou. Bylo to celé nějaké jiné než v uplynulých letech a zatím si nejsem úplně jistá, jestli je to dobře, nebo špatně. Ale nejspíš se na podobné soudy vykašlu. Původně jsem si totiž svátky představovala mnohem tradičněji, vypiplaněji, zkrátka pokud možno perfektně. A přestože se nakonec ani v nejmenším Vánoce jako z časopisu nekonaly, zas tak špatné to nebylo. Jen jiné. Možná je načase se vybodnout na nějaké ideály a vzory a prostě si užívat. Ještě by to chtělo příště omezit stres s nakupováním dárků…

Takže co mě čeká teď? Musím dokoupit a předat zbytek dárků, snad to stihnu do léta. Aspoň si člověk tu radost trochu rozloží. No a pak se musím vrhnout do plnění předsevzetí, která jsem si pro jistotu ani oficiálně nedala. Jedná se o věci, které mě trápí už delší dobu, a nic naplat, ten nový rok zkrátka je symbolický. Ale zas tak moc to neřeším. Taky bych se ráda podívala na povánoční výprodeje. Loni jsem je propásla, protože jsem kvůli zkouškám nevěděla, kde mi hlava stojí. Nakupování sice nesnáším, a poslední dobou stále víc, na druhou stranu krásné věci mám ráda. Věčné dilema. No a musím se konečně donutit probrat a nafotit věci na nový closet cleaning. Skříně totiž opravdu nejsou nafukovací, takže budu muset být nekompromisní, i když je to těžké.

Každopádně – přeji vám všem nový rok přesně podle vašich představ! 🙂

PS: Letos jsem se opět účastnila Vánoční víly. Jsem strašně vděčná všem, které se kdy odhodlaly k organizování. Přijde mi to jako úžasný nápad, protože miluji překvapení. Předloni jsem dostala jednu z mých nejoblíbenějších čelenek, hezké vlásenky a kočičí blok, loni zas dokonalosti od Keiko. Letos na balíček zatím stále čekám, takže jsem zvědavá. Ostatně si to zasloužím, protože já svou zásilku stihla odeslat taky až v pátek před Štědrým dnem. Slečně došla mezi svátky a já doufám, že se jí dárky líbily aspoň trochu. Přece jen fairy-kei není úplně můj styl. Vlastně vůbec.

 

Zázraky se dějí. Tedy alespoň občas…

Kdyby se mě v těchto dnech někdo zeptal, jak se mám, asi bych něco naštvaně zamručela. Stává se to sice každému, to ale neznamená, že ležení doma s chřipkou bude někdy fajn. A je mi tak zle, že se mi ani nechce ven pro čokoládu, bů!

Kdo v tomto roce navštívil můj blog, jistě si všiml, že se z něj stal jen prostor pro organizační záležitosti. Svedla bych to na nepříznivé okolnosti a řekla, že není čas. Jenže ona spíš není chuť. Přitom je tolik věcí, které si sama pro sebe neustále komentuji. Nakonec jsem si ale vždycky řekla, že mi to za ty nervy nestojí.

Vážně myslím, že bych měla přestat sledovat všechny ty úžasné stránky věnované naší milé módní komunitě, protože mám dost vlastních problémů, tak proč si ještě nějaké pseudoproblémy přidělávat. Je sice fajn moct se odreagovat od „existenčních“ starostí, ale proč se zbytečně rozčilovat? Nejde o hlouposti typu „k loli šatům se tenhle typ bot prostě nehodí“, ale spíš o přístup některých lidí, který mě dokáže vážně vytočit. Vím, že internet zkresluje, vážně to vím. Ale co s tím? Taky musím konečně provést tu čistku FB…

Ani by mě nenapadlo tvrdit, že mám absolutní pravdu a že sama nedělám to, co mi na ostatních vadí. Taky mě občas štve celý svět a pak píšu negativní komentáře, anebo fňukám. Jenže právě proto, že u sebe tuhle vlastnost nemůžu vystát, jsem na ni tolik citlivá u ostatních – i když se jinak jedná o strašně milé lidi. Uhh, vlastně, cokoliv řeknu, může být použito proti mně. A jsem si skoro jistá, že bude. Vím o jedincích, kteří by to udělali s chutí.

Základní pravidlo – když něco řeknu veřejně, musím počítat s reakcemi, že? A bylo by poněkud naivní očekávat jen souhlasné reakce, že? Nicméně občas mám dojem, že právě to lidé chtějí. Zveřejním fotku, výrok, cokoliv a jakoby automaticky očekávám samé jů, óch, ách a potvrzující kývání hlav. A jakmile si někdo dovolí nesouhlasit nebo vyjádřit odlišný názor, na pranýř s tím nepřejícím!

Aby bylo jasno, taky nemiluji kritiku na svou osobu. Jenže každý na ni má právo. Přijde mi ale trochu zvláštní snažit se vytvářet prostředí, kde veřejný nesouhlas neexistuje, kde je všechno krásné a všichni se mají rádi, muck. Veškeré „pomlouvání“ se pak děje jaksi soukromě a člověk neví, na čem vlastně je.

Taková je ale asi dnešní doba. Veřejný nesouhlas = osobní útok. A z mnoha důvodů se očividně vyplatí mlčet a neplést se do problémů jiných lidí, byť je oni prezentují veřejně. Je to podobné jako s vkusem. Sto lidí, sto chutí. Ale jakmile napíšu, že někdo je podle mě přeceňovaný, protože to imho zas taková krasavice není, jako bych najednou na svůj názor právo neměla. Chválit se může, to ostatní jen na vlastní nebezpečí.

Tak mě nakonec tok myšlenek zavedl někam úplně jinam, než jsem plánovala. Vlastně jsem jen chtěla říct, že jsem hrozně ráda, že mi po mnoha týdnech a možná i měsících konečně zas funguje WordPress 🙂

PS: Asi sem budu psát častěji, ono je to překvapivě uklidňující.

PPS: Lidé nechtějí slyšet pravdu někoho jiného. Reagují na ni podrážděně. Já taky. Častokrát ale musím po hlubším zamyšlení uznat, že na názoru toho *píííp* něco bude.

 

Closet Cleaning III

Dámy a pánové, v dnešním díle CC pro vás máme opět řadu zcela nepoužitých věcí, protože autorka blogu očividně netuší, co znamená nakupovat s rozmyslem 🙂

Pro objednání napište do komentářů číslo věci, já se s vámi pak domluvím mailem. Preferuji osobní předání v Praze nebo na srazu (nejbližší je snad v září v Pardubicích). Můžete si také nechat věc poslat po nějakém známém, v takovém případě ale budu u větších věcí prosit platbu předem. S krajním sebezapřením můžu poslat i poštou, ale pak počítejte nejen s platbou předem na účet, ale i s poštovným 50 Kč u menších věcí a 80 Kč u větších 🙂

Jinak ještě zbyly nějaké věci z CC I a CC II 🙂

1) Věc: černé balerínky
Značka: Primark
Cena: 180 Kč
Velikost: 41, ale je to ve skutečnosti tak 39-40
Stav: nenošené
Důvod prodeje: Jsou mi malé. Kupovala jsem je přes internet a mé nejhorší obavy se vyplnily.

3) Věc: bílé pruhované miniponožky
Značka: –
Cena: 15 Kč
Velikost: 35-38
Stav: nenošené
Důvod prodeje: Ne, opravdu se nenatáhnou.

4) Věc: červené pruhované miniponožky
Značka: –
Cena: 15 Kč
Velikost: 35-38
Stav: nenošené
Důvod prodeje: Stejný jako u předchozího.

5) Věc: bílá sukně a dva květované přehozy
Značka: Navika
Cena: 1500 Kč
Míry: pas 70-75 cm (částečně všitá guma), délka spodní sukně 48 cm
Stav: nenošené
Důvod prodeje: Redukuji sukně s květinovými vzory, kromě toho jsem jaksi přibrala, mno. Byla to má první loli sukně, tak se s ní těžko loučím, ale co se dá dělat. Sukně má vcelku nadýchaný tvar i bez spodničky.

Na fotce je vlastně zadní strana sukně, ale je ji možné nosit dle libosti 🙂

7) Věc: maskáčový korzet – není stahovací!
Značka: e-bay
Cena: 490 Kč
Míry: XL (podle tabulky je pro pas 79-83 cm; vejde se v pohodě i větší a teoreticky i menší, ale za ten neručím :))
Stav: nenošené
Důvod prodeje: Připadá vám jako červený? Mně také ne, a to jsem si červený kupovala… A pokud by byl velký zájem, tak mám k dispozici dokonce dva kusy *epic fail*

8 ) Věc: tenké zlaté náramky
Značka: Primark
Cena:  50 Kč
Stav: nenošené
Důvod prodeje: Nenavléknu je, takže jsou spíš pro drobnější ruku. Pan Čuník není součástí nabídky 🙂

10) Věc: malinké náušnice s kotvou
Značka: Primark
Cena:  10 Kč
Stav: nenošené
Důvod prodeje: Není to můj styl.

 

Tak to je zatím vše, ale další kolo už se chystá 🙂

Closet Cleaning II

Je tu další várka oblečení a doplňků, které mi dosud jen zabíraly místo v šatníku. Tentokrát přidávám i dost neloli věcí. Většinou se jedná o unáhlené koupě.

Pro objednání napište do komentářů číslo věci, já vám pak odpovím na mail. Preferuji osobní předání v Praze nebo na srazu (teď třeba Harajuku piknik nebo sraz v Ústí). Poštou posílám jen s krajním sebezapřením, platbou předem na účet a s poštovným 50 Kč a 80 Kč za větší věci 🙂

A dodávám, že ještě zbyly nějaké věci z CC I 🙂

3) Věc: růžová květovaná sukně

Značka: Ophelia without Eye
Cena: 500 Kč 450 Kč
Míry: pas 75 cm, délka 55cm
Stav: nenošená
Důvod prodeje: Sweet lolita ze mě holt nebude, připadám si na ni už stará.

5) Věc: Hadí minišaty s nalepenými lesklými šupinami
Značka: –
Cena: 150 Kč  100 Kč
Velikost: asi M, přes prsa 42cm
Stav: Kdysi dávno nošené poměrně často, ale není to poznat.
Důvod prodeje: Jsou mi malé, jsem na ně stará, klasika…

 

8 ) Věc: černá minisukně
Značka: –
Cena: 200 Kč 170 Kč
Velikost: M, v pase 79cm, délka 30cm
Stav: nenošená
Důvod prodeje: Spíš by mě zajímal důvod nákupu a proč jsem si někdy myslela, že tohle budu moct nosit…

9) Věc: růžová minisukně, od výroby trochu vyšisovaná
Značka: –
Cena: 100 Kč 60 Kč
Velikost: asi M, v pase 78cm, délka 34cm
Stav: nošená hodně
Důvod prodeje: Ehm, kde jsou ty časy, kdy mi podobné věci byly… A dneska už bych na to stejně byla stará 😀

10) Věc: černé triko s nalepenými kamínky
Značka: C&A
Cena: 100 Kč 60 Kč
Velikost: L-XL, přes prsa 51cm (je dost volné)
Stav: moc nenošené
Důvod prodeje: Před hodně dlouhou dobou jsem ho dala stranou, protože mi bylo velké, ale teď už pro něj v mém šatníku není místo.

Tak to je všechno, pokračování zase někdy příště 🙂

Closet Cleaning I

Tak je to tady. Rozhodla jsem se probrat obsah svého šatníku a dát pryč věci, které z různých důvodů neunosím. Jak název příspěvku napovídá, čistka bude podstatně větší, jen teď nemám čas a chuť věnovat se jí opravdu důkladně.

Preferuji předání v Praze nebo na nějakém srazu (teď se nabízí Harajuku piknik a v případě největší nouze Animefest). Poštou jen s krajním sebezapřením, platbou předem na účet a poštovným 50 Kč 🙂

Způsob objednávání – nechte na sebe kontakt v komentářích a pak už se nějak dohodneme 🙂 Dávám přednost zájemcům, kteří si chtějí věc koupit okamžitě.

1) Věc: bílé rukavičky z umělé krajky
Značka: Fan+Friend
Cena: 70 Kč
Stav: nenošené, ale kvalita nijak závratná
Důvod prodeje: Unáhlená koupě, k ničemu se mi nehodí.

 

3) Věc: květovaná mašle na čelence
Značka: Ophelia without Eye
Cena: 100 Kč
Stav: nenošená
Důvod prodeje: Přišla mi nádherná, ale nakonec jen ležela ve skříni. Mašlí mám až moc, nesluší mi a jsou na mě příliš extravagantní.

4) Věc: černobílá mašle na čelence (umělá krajka)
Značka: Nosferatu nebo RedRaven, nepamatuji si a už ji asi nemají
Cena: 300 Kč 200 Kč
Stav: nenošené
Důvod prodeje: Měla jsem s ní velké plány, ale mezitím se nějak vytratila odvaha je realizovat.

5)  Věc: černý obojek z umělé krajky
Značka: RockFashion
Cena: 200 Kč 100 Kč
Stav: nošené na několika conech jako součást cosplaye
Důvod prodeje: Už je to dávno a od té doby jsem ho na sobě neměla ani jednou.

9) Věc: růžový choker s umělou krajkou
Značka: Boudoir Boutique
Cena: 160 Kč
Stav: nenošené
Důvod prodeje: Růžovou mám sice ráda, ale mám víc sweet věcí, než snesu.

10) Věc: bílá taštička/peněženka s notou
Značka: Fan+Friend
Cena: 50 Kč
Stav: nenošené
Důvod prodeje: Přišla spolu s kabelkou, ale nemám pro ni využití.

Pokračování příště 🙂

Veselé Vánoce!

Ketmara si stěžovala, že na blogu nemám nic vánočního… Já jsem ale líná, takže to odbydeme krátce 🙂

Všem návštěvníkům, komentujícím i skrytým, přeji co neklidnější prožití vánočních svátků a do nového roku obligátní štěstí, zdraví, lásku a splnění všech snů 🙂

Jen na okraj dodávám, že moje Vánoce jsou opravdu veselé, neb na mě pár dní zpět při procházce pražskými ulicemi skočil nějaký zákeřný bacil *smrk kých chrchly chrchly* 🙂

Mimochodem, pokud mě během prázdnin nepřemůže lenost a seminární práce, pokusím se sepsat také report z vánočního loli srazu 🙂

Tož ho ho ho!

Kulturní život v kostce

Už jsem opravdu dlouho nic nenapsala… Asi to bude tím, že mě blogískování a obcházení cizích blogísků přestává bavit 😀

Nicméně v uplynulých měsících proběhlo několik zajímavých japanofilních akcí, proto bych se ráda podělila o postřehy (aby se neřeklo).

Advík 2010

Na Advíku jsem oficiálně nebyla. Zúčastnila jsem se na skok jen venkovní macuri části a nebýt jedné fotografky, neexistovaly by žádné důkazy o mé přítomnosti (zlá zlá zlá! :D). Celá akce mi přišla opravdu velmi chaotická. Ani program mě příliš nezaujal, a tak jsem si vyřídila obchodní záležitosti (zakoupen mini klobouček) a raději prchla. Jídlo bylo bez urážky příšerné, kvalita cosplayů nevalná.

Aki Macuri 2010

Tentokrát jsem vydržela od začátku až do konce. Mé dojmy z této slavnosti jsou proto velice intenzivní – zzzzima, zzzzima a zzzzzzima. Vše se odehrávalo v ještě větší pustině než posledně a to je co říct. Program tedy nic moc, ale jídlo bylo tradičně vynikající (obzvlášť nudle). A protože Aki Macuri je v mých očích jen a pouze o jídle, byla jsem naprosto spokojená (částečně i díky žranici v čajovně, kam jsme se posléze přesunuli).

Akicon 2010

Ještě někdo neslyšel můj dojemný citový výlev, kterak byl Akicon mým prvním conem a od té doby mě k němu poutá vřelý vztah? Mno, tak již druhým rokem v řadě jsem se neúčastnila. Letos jsem ho prošvihla totálně a poněkud nedobrovolně – až v osudnou sobotu odpoledne jsem zjistila, kdy se koná. Těšila jsem se dlouho, ale co naplat.

Jako obrazové zpestření vkládám fotku z Bodaidžu Macuri 2010 – zamlouvá se mi především to, že z mé osoby není skoro nic vidět 🙂

Och, a konečně jsem vytáhla ze skříně nějaké loliable věci! Ona totiž existuje taková skvělá věc, které se říká Halloween 😀 Slavila jsem hned dvakrát – sobotní party byla opravdu vydařená, nedělní pak trochu méně, neb osazenstvo bylo poněkud mdlé…

Nuže, inspiraci jsem zas na nějakou dobu vyčerpala. Všem věrným čtenářům děkuji a přeji krásný den 🙂

Tak jde čas

Chápu, že vás to nejspíš nezajímá, ale co vlastně dělám?

Jistě jste si všimli, že blog poslední dobou opět poněkud chcípnul. Čeho jste si ovšem všimnout nemohli, je skutečnost, že minulý příspěvek byl psán v daleké cizině.

Před pár týdny jsem tedy dorazila zpátky do milované matičky Prahy a začala se učit na poslední zkoušky, které mi v letním semestru chyběly. Chtěla jsem napsat „pilně učit“, ale lhát se nemá.

A protože je zkouškové, tak už téměř tradičně papám antibiotika.

Nedávno se nicméně přihodilo něco, co mi udělalo nesmírnou radost. Stále tomu nemůžu uvěřit, přestože to mám doslova černé na bílém. Ale víc nepovím 🙂

V uplynulých dnech a týdnech jsem zjistila, že miluji hortenzie. Také jsem si potvrdila, že nemám ráda loučení, odjezdy a stěhování (národů).

A protože jsem hodná, podělím se s vámi na závěr o horkého kandidáta na můj vrcholný cestovatelský zážitek roku. Jsem 99% abstinent a pivo mi nikdy nechutnalo. Občas se ale člověk musí obětovat ve prospěch poznávání cizích kultur a tradic. Dala jsem si tedy Kwak. No uznejte sami, takové dokonalé sklenici přece nejde odolat.

Umělecké zátiší s vychlemtaným pivem pořízeno mou maličkostí v jedné stylové hospůdce, která kdysi (velmi dávno kdysi) sloužila jako divadlo.

A ještě jedna fotka, tentokrát štípnutá z Wikipedie, protože uznávám, že se zlatavým mokem uvnitř působí sklenice estetičtěji.

Chcete mě?

Ne vážně, já už nevím… Stává se mi to pořád a tak nějak bez vlastního přičinění. Lidé kolem mě mají vždycky hromadu přátel, zatímco se mnou se nikdo nechce pomalu ani bavit. To jsem vážně tak nudná a nezajímavá, že osobám, které bych ráda poznala blíže, vždycky stojím jen za pár zdvořilostních frází?

Opravdu netuším, co v tomto směru dělají jiní lépe. Není totiž pravda, že bych se nesnažila. Nejspíš mi ale uniká nějaké prastaré tajemství o fungování světa. Štve mě to. Možná by mě to neštvalo tolik, kdybych se věčně necítila odstrčená a kdybych zároveň neviděla, jak jsou na tom téměř všichni okolo mě podstatně lépe. Bez nějaké viditelnější snahy.

Nejhorší je, že se to se mnou vleče bez ohledu na prostředí a věk. A děje se tak neustále, jen někdy o všem víc přemýšlím.

Abych nebyla nespravedlivá, musím uznat, že mám pár přátel. Spočítala bych je ovšem nejspíš na prstech jedné ruky. Ano, pak je tu ještě několik známých, kteří mě sice pozdraví a prohodí pár slov, ale to je asi tak vše. No a našli se i tací, kteří mě jen dočasně využili a pak nechali být, jakmile se objevil někdo zajímavější, víc kůl či prospěšnější pro zájmy dané osoby.

Občas mě všechno deptá do té míry, že bych nejradši vzdala veškeré další snahy o navázání nových známostí, protože ve výsledku budou stejně marné. Samota je vlastně strašně fajn. Tedy byla by, kdyby nebyla vynucená, ale čistě dobrovolná.

Velice subjektivní Festival fantazie (12. 7. 2010)

Včera jsem se vrátila z FFka. Postel. Vana. Internet. No konečně… Naneštěstí mám blbý dojem, že je tu větší vedro než v Chotěboři.

Program byl zajímavý, jen mě mrzí, že jsem nestihla ani polovinu z toho, co bych ráda. Buď se všechno krylo, nebo naopak nebylo co dělat. Anebo to bylo moc brzo ráno.

Většinu času jsem nakonec strávila na OrientConu a v kině. Ou máj, tolik filmů během tak krátké doby jsem snad ještě neviděla. A v 90 procentech případů jsem se skvěle bavila, ať už to byl záměr autorů, či nikoliv (to spíš).

Velmi pozitivně hodnotím také četné výpravy za rozšířením gastronomických obzorů a už se opravdu nehorázně těším na příští ročník. To mi mimochodem připomíná, že konečně vešlo veřejně ve známost, že mám opravdu rozměry menší velryby a že si opravdu nevymýšlím.

Co se setkávání týče, bylo FFko tradičně poněkud chudé. Seznámila jsem se (znovu) s několika lidmi, se kterými jsem se seznámila už dva roky zpátky, ale zatímco já si je pamatovala, oni mě ne. Skvělé ovšem bylo, že jsem konečně asi po půl roce potkala kamarádku ze školy. No a taky jsem poprvé naživo poznala JAm, které tímto děkuji za záchranu.

Ještě pořád mi trochu rve srdce, že jsem včas nestihla připravit cosplay. Na druhou stranu je to možná dobře, protože bych se v něm nejspíš upekla. Smutné ale je, že vzhledem k jistým osobním problémům je jeho dokončení poněkud ve hvězdách…

Hmmmmmmmm. Samozřejmě by toho šlo napsat mnohem víc, ale jsem nehorázně líná. Klasika. A kromě toho mám anime absťák. Taky klasika.